Okluka 2014

Vodácký Pán Bůh nám nadělil trochu vody a tak jsme mohli vyjet na říčku Okluka. Je to sice říčka nevelká, ale když teče, tak dosahuje obtížnosti  WW I - III.

O půl 2 jsme se sešli u loděnice a tam jsme chystali lodě a výbavu.

 Tedy sešli jsme se, naložili jsme vše potřebné (lodě, neopreny, pádla a vesty) do a na auto a krátce se poradili nad kilometráží a fotkami, které jsme s Chiakseem v pátek pořídili.

Poté jsme se jeli přesvědčit,že je řeka pořád sjízdná.Vody bylo dost, i když už to bylo na hranici sjízdnosti. 

Na místě, odkud jsme měli vyplout (Stínava) jsme se rychle převlékli do neoprénů a hurá na vodu.

   Hned nás peřej prudce vcucla a my tam vlítli s kuráží, jak se zpívá v jedné vodácké písničce.

   Později, během plavby se ovšem ukázali i naše slabé stránky. Největší problém nám dělalo otočení lodě v proudu a přiražení ke břehu. Ovšem, také jsme se několikrát chválili, jak jsme pěkně vybrali zatáčky a esíčka.

   Dalším trápením, které nás na Okluce sužovalo byli turisti a bobři. Ti si stavěli přes říčku různé provizorní mosty a hráze, které jsme museli přenášet.

   Hned po cca 20 metrech byl kmen přes vodu. A takových bylo ještě asi 5. Vodu jsme vylévali neustále. Ale pro nás byl nejhorší úsek Hamry. Jelikož jsem byl z Google v lodi, tak jsme pořád byly na nějakém kameni a to nebylo příjemné. Nakonec jsme dojeli do rybníka celí až na nějaké odřeniny.Tam jsme si dali kofolu a bylo nám fajn.

   Říčka byla přesně taková, jako se dalo očekávat. Vody pokleslo, ale sjet se dala. Časté meandry a síla proudu byly moc pěkné. Adrenalinové zážitky nám připravovali občas spadené stromy přes vodu či náplavy větví. Někdy se nedalo nic jiného dělat, než včas vyskočit. Jinak to bylo super a ti, co tuto říčku okusili, povýšili do dalšího vodáckého levelu. :-D